Barefoot obuv z pohledu fyzioterapeuta aneb návrat k přirozené chůzi

Co je to barefoot obuv?

Barefoot obuv představuje obuvní trend, který se zaměřuje na návrat k přirozené chůzi. Tento typ obuvi je navržen tak, aby co nejvíce napodoboval chůzi naboso, poskytoval přirozený pohyb pro chodidlo a jeho struktury a umožňoval lepší kontakt chodidla se zemí.

V čem se liší barefooty od klasické obuvi?

Barefoot obuv se vyznačuje několika klíčovými vlastnostmi, mezi které patří především tenká podrážka, která umožňuje chodidlu “uchopovat” terén. Podrážka je také velmi ohebná, chodidlo tedy při krokovém cyklu projde všemi fyziologickými fázemi, které jsou v klasické obuvi často redukovány. Není zde žádná podpora klenby. Špička barefoot boty je dostatečně široká, tak aby prsty měly dostatek místa a mohly se podílet na chůzi. K tomu právě bohužel často v klasické obuvi nedochází vzhledem ke zúžení boty směrem ke špičce. Barefoot boty bývají velmi lehké, zkrátka tak, aby co nejvíce stimulovaly chůzi naboso.

Proč se rozhodnout pro barefoot obuv?

Už z historického hlediska je jasné, že chůze naboso je pro nás tou nejpřirozenější variantou. Avšak samozřejmě je nutné reagovat na dnešní dobu, která vyžaduje přemýšlet právě v aktuálních souvislostech.

Nožní klenba je pro nás velmi důležitou strukturou, nejen že nás spojuje se zemí, ale také nese veškerou váhu našeho těla a je základním kamenem pro lidský pohyb. Na chodidlo jsou z mechanického hlediska kladené opravdu velké nároky. Struktury, které chodidlo tvoří (svaly, šlachy, kosti) potřebují především pohyb, prostor a adekvátní zátěž, tak aby správně fungovaly. Masově používaná obuv dnešní doby však tyto podmínky bohužel většinou nesplňuje. Boty bývají tuhé, těžké, s tlustou podrážkou, která chodilo zcela izoluje od povrchu. Prsty jsou natlačené ve špičce těsně u sebe, kde nemají možnost se chůze nijak účastnit. V rámci chůze se tedy nezapojují svaly, které by fyziologicky měly, naopak se nepřirozeně přetěžují další svalové struktury. Důsledkem pak může být velmi široká škála obtíží dokonce i ve vzdálenějších částech těla, jako jsou kyčle, bedra či dokonce krční páteř. Nezřídka se také vlivem špatné obuvi řeší plochá noha, na kterou je často aplikována vložka nebo obuv s podporou klenby. Taková léčba je ale vlastně kontraproduktivní, protože klenba nepotřebuje pasivní oporu, naopak se musí sama naučit pracovat a správně aktivovat. A k tomu právě nám můžou barefoot boty pomoci.

Při nošení barefoot bot se aktivují svaly klenby nohy a prsty se účastní odrazu. Noha je tedy více osvalená a pružná. To přináší benefity nejen chodidlu, ale celému tělu, které na stav chodidel reaguje. Chodidlo v barefoot botech vnímá povrch, uchopuje ho, čímž se zlepšuje celková stabilita a koordinace. Dle studií se tak u lidí, kteří využívají barefoot boty, snižuje riziko pádů, protože jsou schopni rychleji a adekvátně zareagovat například na změny povrchu. Právě i díky větší míře zatížení přední části chodidla můžeme pozorovat menší riziko zranění, protože celkově je noha více pružná a absorbuje více nárazů, které nejsou dále přenášeny na vyšší struktury. Toto bylo pozorováno zejména u běžců, v porovnání s obuví, která měla odpruženou oblast pod patou.

Jaká jsou rizika barefoot obuvi?

Asi největším rizikem barefoot obuvi je nevhodný přechod z klasické obuvi. Přeci jen, naše tělo je adaptováno na jiné podmínky a přechod na chůzi “naboso” může vést k přetížení či zranění. Struktury se zkrátka musí na celkem náročnou změnu připravit a postupně si zvyknout.

Pro koho je barefoot obuv nevhodná?

Barefoot boty bych rozhodně nedoporučila u pacientů s výraznými deformitami nohy, které je třeba korigovat. Dále bych zvážila jejich nošení u pacientů s neurologickými diagnózami, například s poruchou čití na dolních končetinách. Zejména kvůli tenké podrážce, která chodilo neochrání proti ostrým předmětům, což by například pro pacienty s neuropatií mohlo vést k poranění, kterého si ani nemusí všimnout. Dále pak individuálně, pokud by chůze v botech byla dlouhodobě velmi obtížná, bolestivá či se výrazně odchylovala od správného stereotypu chůze.

Na závěr bych ale ráda shrnula, že návrat k barefoot chůzi vidím z fyzioterapeutického hlediska velmi pozitivně. Důležitým pravidlem u jejího aplikování je poslouchat vlastní tělo a začít postupně. V průběhu dlouhodobějšího nošení, zejména v přírodě a na různorodém povrchu, věřím že dojde k pozitivním změnám na Vašem těle.

 

Autorka článku je fyzioterapeutka Fakultní Thomayerovy nemocnice