Paréza lícního nervu

Spadlý koutek, neschopnost plně zavřít oko či se symetricky usmát. Situace, která u mnoha pacientů vyvolá počáteční paniku. Možná diagnóza: Bellova obrna, paréza nervus facialis neboli obrna lícního nervu. O co jde a jak se s danou diagnózou co nejlépe poprat? Právě tomu se budeme v následujícím článku věnovat.

 Co je to Bellova obrna?

Jedná se o neurologickou diagnózu, kdy dochází k porušení periferního lícního nervu. Je spojena s výpadkem motorické funkce poloviny obličeje, tedy funkcí mimického svalstva. Typickým obrazem je pacient, který má spadlý koutek úst a na stejné straně také koutek oka, který nelze plně dovřít. (tzv.lagoftalmus) Právě tyto znaky jsou pro nás v rámci diagnostiky významné, můžeme díky nim rozpoznat, zda se jedná o tuto periferní poruchu, kdy je postižena celá polovina obličeje, nebo zda došlo k centrální příhodě, při které je postižena pouze dolní čtvrtina obličeje. V takové situaci má pacient pouze spadlý koutek úst, ale svaly kolem oka nejsou zasaženy. Dále se tedy budeme zabývat první situací, tedy Bellovou (periferní) obrnou. Další příznaky plynou právě z nefunkčnosti mimického svalstva, tedy vytékání pití z úst, potíže s artikulací a žvýkáním, někdy se mohou přidružit bolesti, například za ušním boltcem.

 Jak Bellova obrna vzniká?

Výskyt této diagnózy je poměrně častý a možných příčin je hned několik. Obecně lze říci, že paréza vzniká útlakem či narušením lícního nervu, který může být způsoben několika situacemi. Velmi často zánětem doprovázeným otokem tkání, příkladem může být herpes. Někdy pro vznik stačí i pouhé nachladnutí/ofouknutí obličeje, na což reagují měkké tkáně v dané oblasti, které pak útlak způsobí. V ambulanci se tak setkávám s řidiči, kteří si parézu přivodili neustále otevřeným okýnkem při jízdě. Svou roli hraje samozřejmě i stres a únava. Ve vzácnějších případech může být příčinou útlak patologicky vzniklou strukturou zasahující do lícního nervu či trauma v oblasti obličeje. 

Jak se obrna lícního nervu léčí?

V první řadě je potřeba vyřešit příčinu, je tedy vhodné navštívit lékaře, který provede prvotní diagnostiku. Po nasazení medikamentů a zaléčení příčin je na řadě léčba sekundárně vzniklých obtíží, tedy poruch motoriky mimických svalů. V tuto chvíli přichází řada na fyzioterapii, která pomáhá pacientovi navrátit symetrii obličeje, a to jak estetickou tak funkční.

V první fázi je třeba zdůraznit i určitá režimová opatření, abychom nastolili co nejlepší podmínky pro zdárnou léčbu. Tedy pokud možno nespat na postižené straně, nežvýkat žvýkačky, abychom nepřetěžovali zdravou stranu a ze stejného důvodu zkusit zdravou stranu přidržovat při mluvení. Nechceme, aby přetahovala pohyb ze strany nemocné a zvětšovala tak asymetrii obličeje. Dbát na to, abychom se znovu nenachladili a dostatečně odpočívali, dali tělu možnost regenerace. Důležitá je také péče o oko, vzhledem k nedostatečné funkci svalů kolem očí má tendenci k vysychání, je tedy dobré ho vykapávat a popřípadě na noc zalepit.

  Samotná terapie by se pak měla skládat z ošetření měkkých tkání, úpravě jejich tonu, a to jak v oblasti obličeje, tak v přidružených oblastech, hlavě, šíji, krku. Pomocí jemných manuálních technik se snažíme facilitovat nemocnou stranu a naopak uvolnit tonus zdravé strany. Lze tak postupovat manuálně nebo využít malých pěnových míčků či facilitačních míčků. Následně jsou pak využívány techniky dle stavu a funkčnosti mimického svalstva, buď například facilitace dle Kenny nebo aktivní cvičení s přidržením zdravé strany s kontrolou v zrcadle tak, aby nepřetahovala pohyb strany nemocné. Pro prodloužení efektu i mimo terapii lze využít i kinesiotapu, který je nalepen facilitačně na nemocnou stranu obličeje. Stimuluje tak skrz receptory mimické svaly a napomáhá udržení symetrie v oblasti obličeje. Tape lze nalepit například na m.frontalis, m.zygomaticus, m.orbicularis oris v neutrální pozici pod lehkým napětím.

 Prognóza bývá vcelku příznivá, k postupné úpravě stavu dochází individuálně v rámci týdnů až měsíců. Důsledným cvičením a dodržováním režimových opatření si však pacient zvyšuje šance na úplné zhojení a navrácení k původnímu stavu.

 Autorka článku je fyzioterapeutka Fakultní Thomayerovy nemocnice