Rehabilitace dětí

Specifika dětské fyzioterapie

Pojem dětská rehabilitace obsahuje velké množství přístupů, konceptů a specifik. Na úvod je nutné zmínit, že je potřeba brát v potaz věk dětí, jelikož například rehabilitace kojenců se zásadně liší od rehabilitace dospívajících, která už se spíše prolíná s rehabilitací dospělých. Obecně však lze dětskou rehabilitaci definovat následovně. Dětská rehabilitace může zahrnovat léčbu různých stavů a poruch, včetně neurologických, ortopedických, respiračních a dalších souvisejících problémů. Cílem je pomoci dětem dosáhnout maximálního možného funkčního a sociálního potenciálu a podpořit jejich celkový rozvoj a kvalitu života. Specifik dětské rehabilitace je mnoho. Děti procházejí rychlým vývojem a jejich tělo, motorické dovednosti a schopnosti se rapidně mění v průběhu času. Rehabilitace a terapie pro děti musí brát v úvahu právě tyto vývojové milníky, ale zároveň individuální tempo vývoje každého dítěte. Je tedy na terapeutovi a následně rodičích, aby dítěti společně poskytli co nejlepší podmínky k tomu, aby jeho psychomotorický vývoj probíhal co nejplynuleji. Právě role rodičů je další ze specifik dětské rehabilitace.

Rodič je zejména u menších dětí nedílnou součástí terapie a závisí na něm z velké části její úspěch. Je na jeho důslednosti a schopnosti dítě motivovat k terapii mimo ambulanci fyzioterapeuta, což je role velmi náročná. Proto by rehabilitace dětí měla zahrnovat použití zábavných a hravých metod, které jsou co nejvíce motivující a stimulující pro děti. Výhodou je také zapojení cvičení do každodenních rutin dítěte a jeho rodiny tak, aby bylo nenásilně implementováno do každodenních činností. Rehabilitace dětí také obvykle vyžaduje spolupráci různých odborníků, jako jsou fyzioterapeuti, ergoterapeuti, logopedi, psychologové a další. Tento interdisciplinární přístup umožňuje komplexní péči, která zohledňuje různé potřeby dětí.

S čím děti na fyzioterapii například docházejí?

Jak již bylo zmíněno na začátku, obtíží, se kterými děti a jejich rodiče docházejí na fyzioterapeutické ambulance je velmi široké spektrum. V kojeneckém období se děti mohou potýkat například s asymetrií hlavičky, refluxem, deformitami nožiček, kýlou či neurologickými diagnózami, s postupujícím psychomotorickým vývojem a postupnou vertikalizací dětí pak mohou začít obtíže s opožděním psychomotorického vývoje, hypotonie, hypertonie a další. V období školního věku pak na ambulanci vídáme abnormality při chůzi nebo již počínající vadné držení těla, které pak zejména v období dospívání progreduje ve skoliotické držení. Veškeré tyto zmíněné příklady si pak ve většině případů pacienti bohužel táhnou do dospělosti. A právě v tom tkví hlavní účel a krása dětské fyzioterapie, připravit dítě a nastavit mu podmínky na celý život tak, aby mu tělo co nejlépe sloužilo. Proto je z pohledu fyzioterapie na místě nepodceňovat cokoli, co se nám na vývoji dítěte nezdá a nebát se vyhledat pomoc odborníka.

Jemná motorika a jak ji podpořit

Jemná motorika je schopnost ovládat pohyby malých svalů v rukou, prstech a zápěstí, které jsou nezbytné pro provedení precizních a detailních úkolů. Tato dovednost je klíčová pro mnoho každodenních aktivit, jako je psaní, kreslení, oblékání, manipulace s malými předměty, stříhání, šití a mnoho dalších. Podpora
jemné motoriky u dětí je důležitá, protože má vliv na jejich schopnost učit se, komunikovat, vykonávat úkoly a interagovat se svým prostředím. Je důležité poskytnout dětem rozmanité a stimulující prostředí, které podporuje rozvoj jemné motoriky, a zároveň jim umožnit učení a zkoumání svými vlastními způsoby a tempem. Pro rozvoj této velmi důležité schopnosti u dětí lze využít velké množství pomůcek a aktivit. Příkladem mohou být skládačky, stavitelské hry, hry s legem, hra s kostkami, stolní hry s drobnými figurkami, jakékoliv výtvarné aktivity, modelování a mnoho dalšího. V nabídce je dnes spoustu produktů, u kterých skoro nelze šlápnout vedle. Jediným úskalím jsou u malých dětí drobné součástky, které jsou často lákadlem k vložení do úst, proto je potřeba dbát zvýšené opatrnosti.

Senzomotorika a jak ji podpořit

Senzomotorika u dětí je termín, který odkazuje na vztah mezi senzorickými podněty (zrak, sluch, hmat, chuť, čich) a motorickými dovednostmi (pohyb a manipulace s tělem). Tato interakce je klíčová pro rozvoj koordinace, rovnováhy, orientace v prostoru, schopnosti pohybu a vnímání vlastního těla (propriocepce) u dětí a následně u dospělé populace. V rámci fyzioterapie se pojem senzomotorika skloňuje zejména v rámci vývoje klenby nohy, kde hraje zásadní roli. U novorozenců jsou nohy obvykle ploché kvůli nezralosti kosterní struktury a nedostatečnému rozvinutí svalů a vazů. Postupem času, s nabytím zkušeností a pohybových dovedností, se klenba nohy postupně formuje. Tento proces je ovlivněn genetikou, prostředím, kde dítě tráví čas, a aktivitami, kterým se věnuje. Přirozený pohyb, jako je chůze, běh a skákání, pomáhá posilovat svaly a vazy nohou a podporuje správný vývoj klenby nohy. Kromě toho nošení vhodné obuvi, která poskytuje dostatečnou oporu a správnou polohu nohy a zejména její volnost, je také důležité pro správný vývoj klenby.

Zásadní jsou především pro chodidlo různé senzorické podněty, jako jsou nerovné povrchy, různé textury a teplotní rozdíly, které struktury chodidla nutí na ně reagovat a rozvíjet tak svou strukturu a funkci. Proto je vhodné nechat dětské chodidlo zkoumat povrch, v nejlepším případě naboso tak, aby tato spojnice mezi zemí a tělem byla v co nejlepší kondici. Toto platí ale taktéž u dospělých. Nejen, že lze využít k podpoře senzomotoriky jakýchkoliv volně dostupných povrchů jako je tráva, kamínky, kořeny, větvičky, jehličí, ale také lze podpořit vývoj klenby mnoha dostupnými senzomotorický pomůckami, chodníčky atd. i v domácím prostředí. Pro děti bývají tyto aktivity jako jsou různé překážkové dráhy zábavné a pro jejich tělo zároveň velmi prospěšné.

 Autorka článku je fyzioterapeutka Fakultní Thomayerovy nemocnice