Robotická rehabilitace

Robotická rehabilitace je jednou z možností léčby pro pacienty po těžkých úrazech, mozkových příhodách, u spastických pacientů, paraplegiků a kvadruplegiků a dalších onemocněních spojených s nutností léčby pohybového aparátu. Pro opětovné navrácení se do života po úrazu nebo při léčení dlouhodobého onemocnění je hlavním aspektem úspěchu, kromě víry a chuti pacienta, pravidelná a maximálně účinná rehabilitace. Díky novým výzkumům a neustále pokračujícímu vývoji a rozvoji tohoto odvětví mají pacienti možnosti péče stále lepších přístrojů, které jim mohou maximálně a efektivně pomoci.

Robotická rehabilitace ruky

Terapie robotickými systémy je jedním z nových způsobů léčby, který je na popředí zájmu jak zdravotníků, tak i pacientů. Využití těchto systémů při neurorehabilitaci se i u nás v posledních 10 letech díky rychlému rozvoji neustále rozšiřuje. Používání robotické terapie přináší nesporné výhody pro správnou a účinnou práci s pacientem.

Tato terapie je vhodná pro pacienty po CMP, po úrazech, při spasticitě, po operacích horních končetin, kde došlo k omezení hybnosti či rozsahu pohybu. Robotická rehabilitace ruky není tak složitá, jako práce s dolními končetinami, kdy se pacient musí do systému složitěji upevnit a musí se dbát na další aspekty nejen na samotnou práci končetin ale též na správnou práci páteře, posturu atp.

Robotické systémy slouží k intenzivní práci a nácviku poškozených funkcí, která by standardními postupy trvala o mnoho déle a obtížněji. Nejběžnější systémy používané na robotickou rehabilitaci ruky jsou exoskeletální paže a end-efektorové manipulátory (robotická rukavice). Při práci s těmito přístroji se též využívá možnost vizuální zpětné vazby. Tzn. že pacient při rehabilitaci sleduje monitor, na němž kontroluje pohyby vlastní ruky a může je lépe korigovat. Díky této zpětné vazbě je podporována nejen kloubní ohebnost ale též využívána neuroplasticita CNS a tím podpořeno motorické učení. Individuálně se na přístrojích pak dají nastavit parametry cvičení, jako jeho délka a rychlost, pořadí cviků, rozsah pohybu prstů, stimulační hlasové a vizuální efekty.

Přesto, že jsou tyto systémy sofistikované a výkonné, nemůžeme opomenout nejdůležitější aspekt účinné rehabilitace a to spolupráci samotného pacienta a jeho maximální motivaci a vůli.

Robotická rehabilitace chůze

Robotická rehabilitace chůze je v popředí zájmu odborné veřejnosti již zhruba po dobu třiceti let. Tento vyspělý způsob práce s pacienty, má počátky v devadesátých letech 20. století, kdy se začala používat terapie pacienta odlehčeného v závěsu nad běžícím pásem. Tento způsob terapie byl velmi náročný jak na počet terapeutů, tak na jejich fyzickou zátěž. Dva terapeuté v nepohodlných pozicích manuálně vedli dolní končetiny pacienta a třetí musel kontrolovat posturu klienta. Jen o pár let později vznikla první verze systému robotické rehabilitace chůze Lokomat od firmy Hokoma. Díky neustálému rozvoji tohoto oboru a novým vědeckým poznatkům je tato sféra pro výrobce nesmírně zajímavá, tudíž se na trh dostávají stále nové typy přístrojů od mnohých výrobců. V současné době se používá množství různých systémů pracujících na různých principech, včetně mobilních asistivních exoskeletů.

Neurofyziologickým podkladem pro tuto terapii je míšní autonomie, plasticita CNS a motorické učení. Při práci s těmito technologii je cílem vyvolat u pacienta vyšší odezvy než jen primitivní reflexní reakce , důraz je kladen také na vlastní aktivitu klienta. Předností robotické rehabilitace je, podpora a ulehčení pohybu nebo také naopak kladení řízeného odporu pohybu pacienta, zajišťování přesnějšího dávkování zátěže, zvládnutí vysokého počtu opakování s větší přesností pohybu a a výhodou je též měřitelnost výsledků. Plusem práce s pokročilou rehabilitační technologií je také nesporně ulehčení fyzické námahy terapeuta.

Využití robotických systémů

Robotická rehabilitace pomáhá pacientům s motorickým postižením v důsledku mnoha různých zdravotních potíží. Je vhodná pro pacienty se získaným poškozením mozku, po poškození míchy a selektivního poškození periferního nervu s následně omezenou funkcí končetiny.

Konkrétně se jedná o pacienty s Parkinsonovou chorobou, roztroušenou sklerózou, dětskou mozkovou obrnou, akutním poraněním míchy (SCI), traumatickým poraněním mozku (TBI), u ortopedických a traumatických případů, u spastických pacientů, paraplegiků a kvadruplegiků a v neposlední řadě u pacientů po cévní mozkové příhodě.

zpět