Tejpování při nestabilitě kotníku

V tomto článku si shrneme postup, jakým lze docílit lepší stability kotníku pomocí kineziotejpu. K nestabilitě kotníku může dojít mnoha způsoby, obvykle se tak děje po výronu vzniklým úrazem. Nejčastěji dochází k vyvrtnutí hlezenního kloubu tzv. inverzním směrem, kdy se palec dostává dovnitř, směrem ke středu těla. Proto se budeme zabývat především zastabilizováním zevní části kotníku.

Postup tejpování při nestabilitě kotníku

V první fázi si tejp vyměříme z hřbetu chodidla, následně procházející ploskou zevní stranou kotníku až cca 10 cm nad kotník. Tejp na obou koncích zastřihneme do obloučku. Kotvu umístíme bez napětí zhruba do poloviny nártu, kotvu bychom měli nechat dostatečně dlouhou, určitě alespoň 5 cm. V této fázi si chodidlo uvedeme pasivně do dorsální flexe a everse, tedy přitáhneme špičku a chodidlo otočíme směrem ven za malíkem. V této poloze přidržíme kotvu a tejp v 50-75% napětí lepíme zespodu na chodidlo a následně směrem nahoru přes zevní kotník. V této pozici nalepenou část tejpu řádně zažehlíme a volně bez napětí dolepíme zbytek tejpu nad zevní kotník jakožto kotvu. Snažíme se pomocí tejpu docílit opačné polohy akra, než byl mechanismus vzniku úrazu. Vše nakonec ještě pečlivě přežehlíme, abychom docílili dokonalého přilepení.

Na co nesmíme zapomenout během tejpování

V druhé fázi lze přidat funkční tejp pro korekci předozadního směru pohybu v hlezenním kloubu. Nejdříve nalepíme dostatečně dlouhou kotvu tejpu na nárt chodidla. Pak uvedeme nohu do dorsální flexe, tedy do “fajfky” a nalepíme druhou kotvu na oblast holeně. Středová část tejpu nám vytvoří “můstek” mezi kotvou na nártu a kotvou na holeni. Pasivním pohybem do plantární flexe, tedy propnutí špičky se nám středová část přilepí. My ji následně pečlivě zažehlíme.

 Fyzioterapeutka Mgr. Jitka Kobrová z Rehabilitace Rehasport doporučuje na terapii při nestabilním členku tyto produkty:

Stabilizace hlezenního kloubu

Tímto způsobem lze zajistit efektivní stabilizaci hlezenního kloubu. Jedná se o techniku, která kloub mechanicky zpevňuje, ale zároveň stimuluje svaly podílející se na aktivní stabilizaci kotníku. Tato technika je vhodná zejména po odeznění akutní fáze úrazu, ve které bychom použili nejprve metodu lymfatického tejpování k odeznění otoku a stimulaci regenerace (viz. video výše). Tato stabilizační technika je nejefektivnější v kombinaci s individuálně vedenou fyzioterapeutickou intervencí zaměřenou na obnovení stability kotníku a celé dolní končetiny.

 

 

Autorka článku je fyzioterapeutka Fakultní Thomayerovy nemocnice